Kutná Hora – Součástí oslav svátku svatého Jakuba Staršího, patrona poutníků a patrona kutnohorské farnosti, byly také komentované prohlídky v kostele sv. Jakuba. Těch se ujal člověk nejpovolanější, magistr Karel Vopařil z Církevního gymnázia sv. Voršily v Kutné Hoře.
Skutečnost, že kostel sv. Jakuba je nejstarším kamenným chrámem Kutné Hory a od svého založení byl zamýšlen jako duchovní střed celého města, zná každý. Zrovna tak je nám známo, že jeho stavbu zahájil kolem roku 1330 Jan Lucemburský, otec krále českého a císaře římského Karla IV.
Magistr Karel Vopařil ale komentovanou prohlídku pojal jinak, než je obvyklé. Kdo čekal tradiční „suchý“ výklad, ten se nedočkal. Zaměřil se především na zvláštnosti chrámu, na objevy z posledních desetiletí a zavedl návštěvníky do míst, kam má běžný „smrtelník“ vstup zapovězen. Vše podal s takovou znalostí a zaujetím, že by se nechalo říci, že posluchači ani nedýchali. Což je samozřejmě nadsázka, protože téměř dvě hodiny trvání přednášky by to nedokázali.
Zážitkem pro návštěvníky byla prohlídka běžně nepřístupného kněžiště, čili presbytáře či chóru. Ale kněžiště je z lodě běžně vidět. Zato návštěva sakristie, umístěné za presbytářem, dnes bychom řekli technického prostoru, byla skutečným zážitkem. Nejen z důvodu velkoplošných gotických fresek, ale především kvůli výklenkům s ozdobnou mřížkou ve zdi, zvaných sanktuárium. Jsou to nejposvátnější místa v kostelích, určené pro ukládání liturgických předmětů. Jeden ze sanktuářů je opatřen nejstarším dochovaným kutnohorským nápisem z roku 1356.
Další zajímavostí je v lipovém dřevě řezaný reliéf evangelijního výjevu řezbáře Kašpara Eiglera. Myslíte, že na pozadí plastického panoramatu je za Ježíšem Jeruzalém? Ale vůbec ne, je to Kutná Hora 17. století!
Pro návštěvníky bylo velkým překvapením zjištění, k čemu sloužil otvor ve svorníku klenby. Jelikož byl středověk podle magistra Vopařila teatrální, byla tímto otvorem do prostoru kostela z důvodu umocnění liturgie vhozena holubice, jako symbol Ducha Svatého. Dopad na myšlení a emoce středověkého člověka musel být obrovský. „Máme zápis kronikáře Dačického, že touto dírou dokonce propadlo dítě, které se zabilo,“ doplnil Karel Vopařil.
Další zajímavostí jsou fresky z poloviny 15. století, či freska Matky Boží s Ježíškem na jednom z nosných sloupů. Fresky byly objeveny roku 1941 při rekonstrukci kostela, fresku Marie s Ježíškem restaurátor objevil dokonce v den Vánoc.
Všem, kteří se zasadili o vznik a průběh této akce patří poděkování. Největším oceněním pro magistra Vopařila je asi věta jednoho z návštěvníků: „Nikdy jsem se nezajímal o kostely a vůbec ne o náboženství. Po této prohlídce budu muset změnit názor!“
Vladimír Havlíček
