Čáslav – V těchto dnech začínáme chápat strach našich předků a důvody stavění tzv. morových sloupů. Vyrovnávali se tak s kolektivní posttraumatickou stresovou poruchou, vyvolanou pandemií. Chápali je jako poděkování za konec epidemie a jako prosbu k uchránění před nákazami budoucími. Ne jinak tomu bylo v Čáslavi.
V posledním století jsme začali morové sloupy vnímat spíše jako propracovaná umělecká díla, která zdobí naše města. A přestala nás děsit, protože jsme získali pocit, že moderní medicína nedopustí, aby svět ovládla pandemie. Jak jsme se mýlili, dokazují fotografie čáslavského morového sloupu uprostřed prázdného náměstí. Je smutné, že obavy a pocity našich předků nám pomohla pochopit až současná korovinovirová pandemie.
Jedna z nejhorších pandemií se Evropu začala šířit od roku 1347 a zahubila polovinu evropské populace. Její druhá vlna proběhla v letech 1357 až 1363. Epidemie se opakovaly, tragická byla ta z roku 1680, kdy v Čechách zemřelo dvě stě tisíc lidí. Od osmnáctého století se situace zlepšovala zásluhou zavádění hygienických opatření, především kanalizačních systémů. O to horší byla pandemie z let 1918 až 1919, která měla více obětí než obě světové války dohromady. V českých zemích si vyžádala možná až osmdesát tisíc mrtvých. Protože o ní poprvé informovaly španělské noviny, byla nazvána španělskou chřipkou, přestože přišla z Asie, tak jako současný koronavirus.
Čáslavský morový sloupje barokní sousoší z let 1745 až 1746, v roce 1854 bylo upravené. V roce 2016 provedl Josef Pospíšil z Kutné Hory rozsáhlé restaurační práce, včetně doplnění chybějících prvků a pozlacení svatozáří. Na osmiúhelníkovém podstavci stojí jehlan se sochou Panny Marie Immaculaty na vrcholu. Ta stojí na zeměkouli se srpkem měsíce omotaného hadem. Na volutách podstavce jsou v mírné podživotní velikosti umístěny sochy běžné dobové ikonografické tradice. Jedná se o svatého Jana Nepomuckého, jenž je zobrazen v kněžském rouchu a s atributem krucifixu, svatého Prokopa s mitrou a s atributem čerta na vodítku, který se zakusuje do vrchního pláště světce, svatého Šebastiána, patrona proti moru a svatého Floriána, jenž je patronem proti požáru v odění římského vojáka s atributem hořícího domu. Na pylonu jsou osazeny reliéfní andílčí okřídlené hlavičky, které jsou obklopeny obláčky. Dnes už málokdo tuší, že původně byl sloup barevný, tzv. polychromovaný.
Každá pandemie v minulosti vyvolala nějakou formu katarze. Kromě stavění morových sloupů to byly skutky racionální, třeba zlepšení hygieny. Jak se jako společnost vyrovnáme s kolektivní posttraumatickou poruchou, až odezní současný koronavirus? Nevíme. Kromě problémů ekonomických v nás zůstane vzpomínka na lidskou pospolitost. Šití roušek bude jednou z nich, bude to symbol člověčenství. A při pohledu na čáslavský morový sloup a na sloupy v celé zemi pochopíme obavy našich předků. A poděkujeme všem, kteří nezištně pomáhali a nasazovali životy. Tichou vzpomínku věnujeme těm, kteří nejsou mezi námi.
Vladimír Havlíček