Čáslav – 15. března uplyne rok od tragického úmrtí doktora Miroslava Polreicha, jednoho z nejvlivnějších československých zpravodajců. Jeho největším „majstrštykem“ bylo zprostředkování vyjednávání mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými, které vedlo k ukončení války ve Vietnamu.
Diplomat, spisovatel, pedagog a především špión Polreich zemřel tragicky v Čáslavi v nedožitých 88 letech ve výborné fyzické a duševní kondici. Uprostřed práce na své další knize, v níž věnoval obsáhlou pasáž Františku Moravcovi. Jako čestný host přednášel 15. března loňského roku na čáslavském kolokviu o generálu Františku Moravcovi, autorovi plánu na odstranění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. „Správný zpravodajec nikdy neodchází do důchodu, ale přímo do rakve,“ řekl doktor Polreich autorovi tohoto článku na konci kolokvia. Za necelou hodinu nebyl legendární agent „studené války“ mezi živými.
Miroslav Polreich se narodil roku 1931 v Havlíčkově, tehdejším Německém Brodě. Po střední škole absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů UK. Po škole pracoval ve zpravodajské službě a jako diplomat na zastupitelském úřadě ve Washingtonu a misi při OSN.
Díky znalostem z mise ve Vietnamu se stal partnerem pro americké rozvědčíky a podílel se na vyjednáváních, která vedla k ukončení války ve Vietnamu. Působil přitom jako spojka mezi Washingtonem a Moskvou. Zprostředkoval první jednání na nejvyšší úrovni mezi americkým prezidentem Johnsonem a sovětským premiérem Kosigynem. Zúčastnil se také mírových jednání po „šestidenní válce“ Izraele s arabskými zeměmi v roce 1967. Měl vliv na skutečnost, že při konfliktu neeskalovalo napětí mezi USA a SSSR, což reálně hrozilo. Povahu, myšlení a jednání Polreicha vystihuje jeho celoživotní krédo: „Snižovat napětí a budovat důvěru“.
Jeho politický „pád“ začal po 21. srpnu 1968. Připravil podklady pro vystoupení československého ministra zahraničí Jiřího Hájka na půdě OSN. V něm protestoval proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Následovalo propuštění z diplomacie i z rozvědky. Byl označen za liberála, pravičáka, nepřítele socialismu a byl vyloučen ze strany. Tím skončila také jeho profesní kariéra, několik let byl bez jakéhokoliv zaměstnání a v „patách“ měl dokonce „sledovačku“.
Po roce 1989 se vrátil na Ministerstvo zahraničních věcí, kde byl ředitelem bezpečnostního odboru. V letech 1991-92 vedl naši delegaci jako československý velvyslanec pro kontrolu odzbrojení při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve Vídni. V roce 1992 byl členem mise v Kosovu. Zprostředkovával jednání mezi Srby a Albánci. V posledních letech se věnoval pedagogické práci a přednáškové činnosti, většinou v USA. Působil jako nezávislý zahraničně politický analytik, přednášel na vysokých školách, publikoval.
Miroslav Polreich rozhodně nebyl konformní člověk. Když nesouhlasil s politickým trendem, dal to najevo. Činy v době „pražského jara“ a podpora disentu v době takzvané normalizace to jasně dokazují. Jeho životní příběh symbolizuje zvraty dvacátého století. Po roce 1969 byl pokládán za příliš pravicového, po roce 1989 pro změnu zase za málo pravicového. Vyčítali mu, že je reformní „dubčekovský“ komunista. Jemu to nevadilo, hlupáky ignoroval.
Na počátku své kariéry, kdy Miroslav Polreich působil ve Washingtonu jako diplomat a zpravodajec, byl vlastně na druhé straně „barikády“, než František Moravec. A přesto mu složil na čáslavském kolokviu hold, když prohlásil: „Moravec byl složitou osobností, ale je jednoznačné, že vyčníval o hlavu proti ostatním. Byl to profesionál s odvahou.“
Je paradoxní, že Polreich a Moravec, zpravodajci, kteří byli tak polarizovaní ve svém světonázoru, měli tolik společného. Byla to zarputilost, neústupnost, koherentní myšlení. František Moravec byl činorodý do konce svých dní, zemřel cestou do práce. Miroslav Polreich byl taktéž činorodý do konce svých dní, zemřel cestou z kolokvia, tedy z práce. Tito dva muži ilustrují složitost a rozpolcenost naší doby.
Vladimír Havlíček