Čáslav – Jan Karafiát napsal v Čáslavi slavné a nesmrtelné Broučky! Od roku 1872 do roku 1874 totiž učil v Evangelickém učitelském semináři.
Jan Karafiát se narodil 4. ledna 1846 v Jimramově na Českomoravské vysočině do staré písmácké rodiny. Základní vzdělání získal v evangelické škole při místním sboru. Od jedenácti let studoval na německém gymnáziu v Litomyšli a v šestnácti letech odešel na studie do německého evangelického gymnázia ve vestfálském Güterslohu. Poté studoval na bohosloveckých fakultách v Berlíně, Bonnu a studia uzavřel ve Vídni. Po skončení studií pracoval rok v Kolíně nad Rýnem v rodině továrníka Langena jako vychovatel. Dále působil jako vikář v Roudnici, odkud odešel na studia do Edinburghu. Po návratu ze Skotska vyučoval v Evangelickém učitelském semináři v Čáslavi. Poté působil jako farář v Hrubé Lhotě na Valašsku a po dvaceti letech odešel do Prahy, kde se věnoval práci na revizi Bible kralické. Zemřel 31. ledna 1929 v Praze.
Ale pojďme se věnovat jeho pobytu v Čáslavi, kde od roku 1872 do roku 1874 učil náboženství, pedagogiku, didaktiku a češtinu v Evangelickém učitelském semináři. Zároveň působil jako spirituál a později správce. Rozsah jeho práce byl široký. Zavedl pravidelný duchovní život mezi studenty, organizoval děti do nedělní školy a ve volném čase se věnoval literatuře. V Čáslavi napsal Karafiát povídku Kamarádi podle skutečné události z jeho rodiště. Ale především zde vytvořil ve volných chvílích, kdy zrovna nevyučoval, stěžejní část svých Broučků.
Dnes již nezjistíme, jestli podnikal dobrodružství do křehkého světa plného fantazie cestou mezi budovou Evangelického semináře na Komenského náměstí a Kasparidesovským domem na Kostelním náměstí, kde bydlel. A nebo při toulkách kolem Podměstského rybníku, či ve Vodrantech, a nebo při posezení na Žižkově náměstí? Nevíme. Jisté je jenom to, že ulice mezi seminářem a domem, kde bydlel a nespočetkrát ji prošel, je dnes na jeho počest pojmenována Karafiátova. V budově učitelského ústavu je dnes sídlo Diakonie a Kasparidesovský dům, pojmenovaný po malíři, čáslavském rodákovi Stanislavu Kasparidesovi, slouží seniorům. Ale vraťme se k Broučkům, k půvabné a poetické pohádce, která se stala pro svou jednoduchost a prostotu oblíbenou mezi dětmi i dospělými. Autor k vlastnímu vzniku pohádky uvádí: „Věc v mysli už dávno hotovou jsem na procházce lil do formy, večer pak, když chovanci spali, jsem ji v půlhodinkách házel na papír“. Autor popisuje Broučkův život od dětství, přes dospělost až ke smrti, zaměřuje se na vztahy a především na vzájemnou soudržnost rodiny. V díle také vystupují postavy lidí, které jsou postaveny do kontrastu k broučkům. Při psaní Broučků Karafiát záměrně zvolil jazykový styl, který je srozumitelný dětskému čtenáři. Proto v díle použil jednoduchou slovní zásobu, která odpovídá myšlení malého dítěte. Jako zkušený pedagog se dokázal vžít do dětského světa, pochopit a využít znalost psychologie dětí. A právě to dělá tuto půvabnou pohádku o broučcích tak srozumitelnou a nadčasovou pro dětský svět.
Až se budeme procházet historickou Čáslaví mezi Kostelním náměstím a náměstím Komenského, vzpomeňme si, že tudy vedly také kroky faráře, básníka, prozaisty a esejisty Jana Karafiáta. To ještě netušil, že ulice se jednou bude jmenovat na jeho počest. Ulice Jana Karafiáta. A není vůbec vyloučené, že na procházce inspirativní Čáslaví ho napadla tato pasáž z Broučků: „Byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom musel tatínek kmotříčkovi slíbit, že se k nim přijde s maminkou a s Broučkem ještě jednou podívat, a to hned zítra, dřív než udeří zima.“
Vladimír Havlíček
