Horní Bradlo – Paní Tereza Horčíková bydlí v Horním Bradle, kde vyrábí originální kousky ručně zdobeného textilu. Společně se svým přítelem Petrem Vykoukem zdobí, barví, batikují, tisknou, šijí a savují. Obyčejnému oblečení dají nový vzhled. Jejich motto je „Baví nás dělat lidem radost.“ a to je žene vpřed. Na to, co vyrábí a jak to vyrábí, jsme se jí ptali v Litomyšli v její jurtě – šapitó u zámku, kde probíhaly vánoční trhy.
Paní Horčíková, kdy jste začala s výrobou barevného oblečení?
Začala jsem, když jsem byla na mateřské, protože jsem člověk, který si potřebuje dělat věci po svém. Hledala jsem způsob, jak se uživit sama, abych se nemusela vracet do zaměstnání. Všechno to vzniklo s dětmi. Na začátek jsem obarvila pár věcí. Někdo mi řekl, že to je hezké a tak jsem si řekla, že z toho udělám živnost. Bylo to asi před 10. lety.
Jaké látky používáte k výrobě barevného oblečení?
Je to tak, že z toho našeho veškerého sortimentu co máme, jsou dvě třetiny věci, co mi nebo nám projdou pod rukama. Ta třetina je doplňkový prodej – koupím, prodám. Jsou to zejména věci, které jsou jinačí, jsou zvláštní, jdou k našemu sortimentu a nejsou moc k vidění. Nechci dělat módu, co nosí každý. Přijde mi, že jdete po městě a lidé jsou většinou dost podobně oblečení a neuvědomují si, že vlastně to, co máme na sobě může říci o nás mnohé… a nebo to vůbec neřeší. My máme rádi originální věci a takové chceme dělat. K materiálům, na které jste se ptal. Věci, které sami i šijeme, šijeme ze 100 % bavlněného úpletu, který jsme téměř rok vybírali, protože jsem netušila, že jsou takové rozdíly od různých výrobců. Tento úplet je měkoučký a velice příjemný na nošení. Dosti často se setkávám s různými formami alergií a zákaznice právě chtějí 100 % bavlnu. Věci, které nešijeme, ale „pouze“ barvíme či batikujeme, jsou také většinou bavlněné nebo z převážné většiny z přírodních materiálů doplněných třeba elastanem. Letní věci jsou zase z přírodní viskózy a míváme i věci lněné. Barvíme italskou módu, a to jsou tyto materiály. Už kvůli barvám, které používáme, musí být oblečení min. ze 70 % přírodní. Co barvím moc ráda je hedvábí.
Jaké používáte techniky k obarvování látek?
Je toho víc. Začínala jsem batikou. V ohromném hrnci, když batikujeme, tak se u nás nevaří a musí se jíst něco pečeného. Hrnec je přes celý sporák a vařím to pěkně tam, doma v kuchyni. Co mě velice láká je ruční sítotisk a s tím teď začínáme. Ta představa, že když děti nebo kdokoli něco namaluje tak je možné to přenést na síto a natisknout na oblečení, ta mě velice láká. Kolem nás je spousta věcí, s jejichž pomocí jde tvořit třeba na trička, stačí se jenom rozhlédnout okolo sebe či pod sebe na zem. Například savová technika, kterou dělám přes listy, co natrhám v přírodě. Další techniky jsou linoryt na textil, razítka, šablonky, na internetu je mnoho návodů, jak se co dá dělat. Tak jsem vlastně začala i já. Jsem batikář samouk, většinou vážu, barvím, vyndávám a můj milý je vrchní „Ždímák“, který to všechno rozvazuje a máchá a máchá a ždíme…
Když batikujete nebo tisknete, tak používáte nějaké speciální barvy?
Ano. Na tisk se používají barvy na textil, přijde na to, zda chcete tisknout razítka či sítotisk. Jsou barvy přírodní, ale i chemické, je toho spousta. Na batiku používám práškové barvy od českého výrobce, od něho zároveň odebírám průmyslovou fixaci, a tak oblečení nepouští barvu. Je možné je pak prát v pračce. Barvy na tiskátka a šablonky se zažehlují. Je možné je koupit v nějakém lepším hobby marketu, papírnictví či internetu. Ty se zažehlují přes pečící papír asi 5 minut a poté jsou ty barvy nevypratelné.
Všiml jsem si, že na každém Vašem výrobku je cedulka s nápisem Matajula. Co to znamená?
Jak jsem Vám říkala. Začala jsem na mateřské. Matajula je název, který vznikl ze jmen mých dětí, je to Matěj a Julie. Kdyby se mi nenarodili, tak bych s ničím takovým nezačala. Oni vlastně za to můžou, že takhle jezdíme a děláme to, co děláme. Takže díky Máťo s Julou. Směje se.
Když vyrábíte batikované oblečení, zaměřujete se ještě na něco jiného?
Dělám šperky z křišťálové pryskyřice. Tam používám chirurgickou ocel, nedává mi smysl, aby lidi kupovali něco, aby jim potom ten materiál dráždil uši. Vyrábíme motivy, které mi navrhne kamarádka grafička, a právě děti pomocí aplikace na mobilu. Oni udělají obrázky, které když se vyříznou, tak je používáme do těch našich náušnic. Jsou to jedinečné výrobky, které jinde nenajdete.
Když se rozhlížím ve vaší jurtě, co mimo to kromě oblečení nabízíte?
Jak v životě chodím, jezdím, tak potkávám různé zajímavé lidi a věci. Tady zrovna se díváte na kožené tašky. Vyrábí to jeden jistý pán, který tyto tašky šije pro horníky a jelikož jsem hrdou majitelkou jedné z nich a jsem z ní nadšená, domluvila jsem se s výrobcem, že bych je chtěla nabízet jako parádu a módní doplněk. Byl překvapen a pro tyto účely mají kabely vnitřní kapsy na klíče, tužku, mobil… Je to celokožená taška z hověziny, takže doživotní záležitost. Jsou skvělé. A potkáme-li opět něco, co nás nadchne, zkusíme to také zase nabídnout lidem.
Kde vlastně všechno vyrábíte?
Zatím doma v našich dvou místnostech, kde už jsme čtyři a dvě kočky a je tam spousta a spousta hadrů a kleštiček a lůžek na šperky… Už to takhle nejde, tak si v obci Krásné budujeme a připravujeme dílničku s prodejním skládkem, kde ty věci máme. Tam bychom rádi chtěli jak batikovat, tak dělat sítotisk. Je to sice 5 kilometrů od Horního Bradla, blíže jsme nesehnali příslušný prostor. Kdyby kdokoliv chtěl, může nám zavolat a přijet. Možností či nápadů bychom měli spousty… třeba pořádat nějaké barvící či batikovací kurzy či sítotisk či cokoli. Stačí nás kontaktovat a domluvit se. A kde je vzájemná vůle, je i dohoda.
Co lidi ve vašem sortimentu nejvíce zajímá?
Já se snažím mít pro všechny všechno. Někdo má rád takovou módu a někdo zase jinou. Nedokážu říct, že by něco bylo bestseller. Dříve to byla trička, ale když jsem začala barvit a dozdobovat italskou módu, což jsou sukýnky, halenky, šaty, tuniky, kalhoty, šla trička trochu stranou. Obarvená italská móda se nám prodává asi nejvíce. Né nadarmo se říká, že je Itálie kolébka módy. Mají příjemné materiály a hezké šmrncovní střihy. Když to my obarvíme, tak z toho uděláme jedinečný kousek a to je právě to, co naše zákazníky, spíše zákaznice zajímá.
Rád bych touto cestou poděkoval paní Horčíkové za rozhovor a popřál ji hodně štěstí v dalším barvení oblečení.
V našem dalším rozhovoru se podíváme do tepla a to do kovářské dílny v Kraskově, kde vyrábí pan Aleš Navrátil ručně kované umělecké a klasické předměty.
Text: Zdeněk Sasín ml., Události Online/Chrudimský deník, Foto: Michal Kropáček, Události Online