Synagogy v Čáslavi a africké Djerbě mají mnoho společného

Synagogy v Čáslavi a africké Djerbě mají mnoho společného

Djerba/Čáslav – Je možné, že synagogy v Čáslavi a na tuniském ostrově Djerba, vzdáleném přes dva tisíce kilometrů mají něco společného? A přesto mají. Kromě atributů společných pro židovské svatostánky na celém světě je to prvenství v kráse a zdobnosti v dané zemi. Ale především podobnou historii se stejným dopadem na židovskou diasporu.

Kráse čáslavské synagogy v rámci ČR konkuruje pražská Jubilejní synagoga v Jeruzalémské ulici, nazývaná též Jeruzalémská. Obě byly postaveny v maurském slohu podle plánů vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho, proto ta podobnost. Od stejného autora je také synagoga na Leopolsdgasse ve Vídni.

Také tuniská synagoga nazývaná El Ghriba či La Ghriba, v překladu zázračná či úžasná, je nejkrásnější v celé zemi, dokonce v celé Africe. Nachází se poblíž největšího města Djerby Houmt Souk, u městečka Er Riadh, v původně židovské obci Harah Sghira. Podle legendy měla být postavena na místě, na které dopadl meteorit a na kterém se zjevila záhadná žena, která nařídila její stavbu. Podle další pověsti v době, kdy poslední Žid opustí Djerbu, se vrátí klíče synagogy zpět do nebe.

Skutečností je, že původní synagoga zde byla postavena v roce 586 před naším letopočtem. Židé se na Djerbě vylodili po pádu Jeruzaléma a žijí na ní dodnes. Podle pověsti si vzali s sebou dveře ze zničeného jeruzalémského chrámu a včlenili je právě do synagogy El Ghriba. A také si přivezli kameny z téhož chrámu, které jsou dodnes v základech. Synagoga byla několikrát poničena, současná podoba pochází z dvacátých let minulého století. Její interiér je zařízen v kombinaci modrých kachlí a tmavého dřeva. Dvanáct oken modlitební síně symbolizuje dvanáct izraelských kmenů. Svitky Tóry, psané na gazelí kůži a uložené ve zdejším svatostánku, patří mezi nejstarší na světě. A to je důvodem proč každoročně, 33 dnů po Velikonocích, přicházejí Židé z celé Afriky slavit do synagogy. 

Synagoga se v posledních desetiletích stala svědkem dvou velkých tragédií. V roce 1985 střílel tuniský policista do řad poutníků a zabil tři lidi. Roku 2002 terorista spřízněný s Al-Kaidou odpálil v blízkosti synagogy automobil s výbušninami a zabil přitom 21 lidí, na třicet dalších lidí bylo zraněno. Raněné musely z plamenů do nemocnice převážet helikoptéry. Dnes je vše opraveno a při vstupu jsou policií prováděny velice přísné kontroly, podobně jako na letištích.

A jaká je další podobnost synagog v Čáslavi a na Djerbě? Tak ta je smutná. Z někdejší statisícové židovské komunity v Tunisku žije v současnosti podle odhadů v celé zemi asi 900 až 1500 Židů a Židovek. V 50. letech minulého století se totiž většina Židů přestěhovala do Izraele a Francie. V Čáslavi a celé ČR je situace v důsledku holokaustu obdobná.

Při obdivování krás čáslavské a djerbské synagogy mějme na paměti také jejich další společný osud. A tím je likvidace židovského obyvatelstva netolerantními ideologiemi. A ať už se nazývají nacismus či islámský fundamentalismus, mají mnoho společného. Nedodržování lidských práv, zavádění sociálního inženýrství a likvidaci celých skupin či dokonce národů. Prázdné nebo téměř prázdné synagogy v Čáslavi a v tuniské obci Harah Sghira jsou toho důkazem.

Vladimír Havlíček