Speciál – Kolektiv Událostí Online čtenářům přináší reportáž o člověku, který stojí za vznikem zpravodajství. Dozvíte se, kdo vlastně je, co rád dělá, jak tráví volný čas a kdy spí. Zkrátka je to člověk, který vždy druhým pomůže. Na otázky Zdeňka Sasína ml. se při odpolední kávě ptala kolegyně Renča.
1 . Je to osobní, ale můžeš nám prosím říct, kolik Ti je, kde ses narodil a takový ten úvod do života?
No teda, taková těžká otázka. (směje se) Narodil jsem se v květnu roku 1993 v Pardubicích, a je mi 25 let, ale brzy už 26. Když jsem se narodil, měl jsem závažný problém se srdíčkem, a tak jsem byl v 6 měsíci svého života operován ve FN Motol, kde jsem strávil 5 hodin na operačním sále. Dneska už je to naštěstí v pořádku.
2. Jak vypadal tvůj školní život?
Ačkoliv je to zvláštní, bydlel jsem v Třemošnici, do školky jsem chodil v Třemošnici a na základku jsem chodil do Ronova nad Doubravou. Myslím, že od 1 do 4 třídy jsme bydleli v Ronově, pak chvilku v Kraskově, a potom už napořád v Třemošnici. Vyučil jsem se strojním mechanikem v učilišti v Třemošnici, a na to doma chtěli, abych si udělal maturitu. Já jsem školy nikdy neměl rád. Když jsem byl na nástavbě, tak jsem kolikrát to chtěl ukončit, ale kamarádi a doma mi to rozmluvili. (smích) V roce 2015 jsem dokončil maturitu a stal se ze mě seřizovač CNC.
3. Kdy jsi založil Události Online a co Tě k tomu vedlo?
Na ten okamžik si vzpomenu úplně přesně. Bylo léto 2014, v té době jsem pracoval jako brigádník pro Českou poštu. Ten den se toho dělo hodně, a jelikož jsem se vždycky zajímal o to, co se děje kolem mě, všechno jsem psal na jednu facebookovou skupinu, jenže tam mi napsali, že děkují za info a nic víc. Naštval jsem se a řekl jsem si, že musí tady v té naší oblasti a cípu Pardubického kraje vzniknout něco, co bude pomáhat lidem a informovat je pořád, bez toho, abych to někam hlásil. Tak vznikly Události Online a to 28. srpna 2014. Celkem nedávno jsem zjistil úplně náhodou, že to byl den, kdy to bylo 10 let od úmrtí mého dědy.
4. Kde bereš informace? Jak děláš reportáže?
V dnešní době získat informaci, je moc složitá věc a ještě k tomu ověřenou informaci. Dopravní informace například odebíráme z Ředitelství silnic a dálnic České republiky z Národního dopravního informačního centra ČR. Informace o výjezdu hasičů nám píšou všímaví obyvatelé. Když jsem doma, tak to slyším. Zbrojnici mám pár metrů. Je pravda, že nemůžeme být vždycky a všude, ale snažíme se co to dá. Vzpomínám si, že minulý rok bylo hodně výjezdů. Byl jsem u babičky, když byl výjezd a to svoje oslazené kafe musela vylít. Bylo to asi 4x.
Podklady pro reportáže nám zasílají Informační centra a za to děkujeme. Přijde email, kde jsou akce v okolí. Tam si vybereme dle zajímavosti, časových možností a pak jedeme. Pokud je to většinou něco většího a složitějšího, domlouváme se předem s organizátorem akce. Danou události navštívíme, něco vyfotíme a nahrajeme. Doma potom zpracujeme text, fotky a sestříháme video. Text následně pošleme ještě k autorizaci a když je vše v pořádku, jde to ven na web a do novin Chrudimský deník.
5. Teď jsi zmínil ten Chrudimský deník, s kým ještě dál spolupracuješ?
Ano, do Chrudimského deníku dodávám hodně článků. Nejvíce asi z prostředí hasičů. Obdivuji tu práci, profesionalitu a jejich nasazení. Já bych to vzhledem ke zdravotnímu stavu nemohl dělat a tak to sleduji z dálky. Proto když píšu, tak lidské neštěstí není na prvním místě tak, jak to bývá v ostatních médiích. Píšu hlavně o složkách IZS a až potom, co se stalo. Na druhou stranu, ty složky nemohou jezdit jen tak, kam chtějí. Baví mě psát o kultuře, společenských akcích a hasičských výjezdech. Hlavně to musí být objektivní a pravdivé. Nikdy se mi nestalo, že bych si něco “přibarvil nebo nafoukl”.
Dále spolupracujeme s Českým rozhlasem Pardubice, Českou televizí z Hradce Králové, s redakcí Aktuálně.cz. Těmto všem médiím dodávám informace, foto a video, když je nějaká mimořádná událost. Seznam s kým přesně spolupracujeme je na našem webu.
6. Jak často tomu všemu věnuješ? Nevadí jim to doma?
Události Online jsou pro mě srdeční záležitost. Tento rok oslaví 5. narozeniny. Hrozně to letí. Času jsem dříve do toho dával až moc. Teď už moc ne. Jsem ale moc rád, že lidem v okolí není lhostejné, co se děje kolem. Když něco, tak mi hned píšou a upozorňují a informují. Já to potom předávám dál. V podstatě jsem na telefonu nepřetržitě. Pokud někomu nezvednu telefon do 3x tůtnutí, pak nejsem na drátě. Jinak beru vždycky a všechno. Když jsem doma a něco venku houká hned mi to hlásí a lidi nám píšou do zpráv. Například v Ronově máme fanouška, který mi sdílel polohu, abych mohl lidem napsat, kde je odstavené auto v Kutné Hoře. Měl jsem čekat, kdy se jeho obrázek zastaví, tak přesně tam je ta pozice. Tímto bych chtěl poděkovat jemu, ale i všem ostatním, že si na mě vždycky vzpomenou. Jen v noci nebo ráno kolem 4 – 5 hodiny nereaguji. Lidi se mě občas ptají: ,,Kdy Zdendo spíš?” (smích) Doma si na to už zvykli. Občas prostě od toho oběda uteču.
7. Události Online jsou tvojí hlavní prací?
Ne nejsou. Předtím jsem pracoval pro mobilního operátora, pak pro průmyslový podnik v Ronově nad Doubravou a potom v místním obchodu. Práce v obchodě mě bavila, jen vedoucí a někteří zástupci prodejny mě práci svým chováním a šikanou zhnusili. Vždycky mě bavilo být mezi lidmi. Nastoupil jsem do Spořitelny, kde jsem nějakou dobu byl. Jen když se něco dělo, nemohl jsem si prostě odejít, a tak mě jednou navštívil můj kamarád a začal jsem pracovat pro pojišťovnu Allianz. Díky tomu se znovu pohybuji mezi lidmi. Jsem OSVČ a baví mě dělat dvě práce.
8. Když pořád pracuješ, máš někdy čas se zastavit?
Ano, jsem pořád připraven. Proto mě nikdy nikdo neuvidí opilého. Volného času mám málo, ale když ho mám, snažím se ho využít. Jedu se někam podívat, chodím ven s kamarády, když toho je na mě opravdu moc, tak jdu do přírody. To mi hodně pomáhá. Abych se já mohl opravdu zastavit, potřebuju být mimo ČR a Evropu. Minulý rok jsem byl na 15 dní v Africe v Alžírsku, tam jsem si krásně odpočinul. I tam mi lidi psali, když se něco dělo.
9. Co Tě baví a rád děláš?
Baví mě dělat zpravodajství. To je můj život. Dále mě baví pozorovat letadla, vrtulníky, hasiče v akci, cestování, komunikovat v angličtině, podívat si s lidmi a moje rodina a kamarádi, kteří mě v tom všem podporují. Na ostatní věci nemám moc času. Když někde něco vrčí na obloze, hned jsem u okna a sleduji co. (smích)
10. Poslední otázka, co máš rád a co nesnášíš?
Mám rád upřímnost a to, že si lidi váží sami sebe. Neubližují si a jsou v pohodě a nehádají se. Nesnáším faleš, lhaní a lidi s několika tvářemi. Jsem takové povahy, že co na mysli, to na jazyku. To se spoustě lidem nelíbí, ale když je nějaký problém, všechno se dá vyřešit, jen se musí chtít a komunikovat. V komunikaci totiž je pro mě základ a od toho se všechno odvíjí.
11. Napadá Tě něco, co bys chtěl říct závěrem?
Závěrem bych chtěl říct, že si moc vážím lidí kolem sebe. Občas je těžké někam jít, protože mě všude znají a hned se ptají, co se dělo tam a tam a tam. Když jdu po Třemošnici, tak mě lidi často zastavují a oslovují. Když je něco trápí v oblasti životního prostředí kolem nich, jako třeba rozbité chodníky, silnice atd., tak o tom pak píšu. K lidem jsem otevřený a neodsuzuji je za minulost. Beru je takové jací jsou. Ještě jednou bych chtěl poděkovat za čas, podporu a zpětnou vazbu, která je pro mě hodně důležitá, abych dělal věci tak, jak mě baví a dávalo mi to smysl. Ještě jednou díky všem a těším se na osobní setkání.
Tímto bych já ráda poděkovala Zdendovi za hezký rozhovor a popřála mu hodně štěstí v životě.
Za tým Událostí Online, Renča.