Slavkovice – V malé obci Slavkovice v Železných horách bydlí rodina Beránkových. Krásný srub u lesa symbolizuje jejich vztah k přírodě. Paní Jana i její manžel Leoš mají velmi šikovné ruce. Starému pařezu dá pan Leoš opět život tím, že z něj vyrobí krásnou mísu a paní Jana doplní o dekorace. Vytvářejí ruční výrobky ze dřeva, skla, kovu, keramiky, papíru, drátu, pediku , vlny, korálků i jiných materiálů.
Paní Beránková, kdy jste začala vyrábět dekorativní předměty?
Já jsem tvořila už od malička. Od 8 let jsem chodila do různých kroužků. Také jsem navštěvovala Pionýra, kde jsme se učili techniku drhání, háčkování, malování na sklo atd. Navštěvovala jsem základní uměleckou školu, tam jsem se seznámila s keramikou. Když jsem byla starší, tak už jsem zase já vedla Jiskřičky a Pionýry, takže jsem své znalosti předávala dalším generacím. Později jsem se stala učitelkou a mohla jsem využít své znalosti v pracovních činnostech a hodinách výtvarné výchovy. Učila jsem a učím děti pracovat se všemi možnými materiály. Pracuji s korálky, s drátky, s pedikem, se dřevem, se sklem, prostě všechno možné. Baví mě všechno.
Jakou technikou jste začínala a jaká technika Vás baví nejvíce?
Jak jsem již zmínila, začínala jsem malováním, drháním, háčkováním. Postupně přibývaly další techniky a materiály -práce s korálky, učila jsem se dělat šperky, náramky a náušnice. Využívala jsem techniku ketlování , to je spojení korálků s drátkem. Postupem času jsem přidávala více drátu, až jsem vyráběla první drátěné misky.
Jezdíte ještě i teď po kurzech?
Ráda se učím něco nového, takže sleduji, kde jsou v okolí vyhlášeny různé kurzy pro pedagogy, každý rok jich několik navštívím. Například již několik let jezdím se svojí kamarádkou do Sádku u Poličky. Schází se tam parta prima lidí a celý týden si zkoušíme nové věci. Naposledy jsme se učili linoryty, tisky na látku a tkaní. Učila jsem se i příst na kolovrátku.
Z čeho všeho můžete vyrábět? Jak se rozhlížím, tak vyrábíte skoro ze všeho. Vidím kolem sebe spoustu krásných dekorací.
My využíváme i věci, které byste normálně vyhodili. Například taková korková zátka – z té se dají vyrábět různé figurky, zvířátka a pod. Z pet lahví, když se nastříhají, a pak se nad ohněm opálí, aby neměly ostré hrany,vzniknou náušnice nebo náramky.
Vyrábíte i ze skla. Vidím krásný lustr i drobné věci – andělíčky, hvězdy stromky… Jak se to dělá?
Nejprve si vytvořím šablony na jednotlivé dílky a obkreslím na sklo. Sklíčka nařežu a obrousím na diamantové brusce. Olepím speciální měděnou páskou a sesadím dohromady. Cínem vše sletuji k sobě. Pak je možné hotový výrobek potřít patinou, která vytvoří nádech do měděna, bronzova a stříbra. Z dálky to vypadá jako klasická vitráž. Říká se tomu Tiffany technika.
Když jste mi ukazovala Vaše výrobky, narazili jsme například na rybičky vyrobené z drátků. Jak se vyrobí?
Používám měděné drátky různé síly. Naohýbá se základní tvar ze silného drátu, a potom se slabším drátem proplétá. Můžeme přidat korálky. Z drátu je pak možné vyrobit spoustu věcí např. mísu , věšák na klíče, svícen
Vidím, že na stole máte cukřenku z keramiky. Co z ní vyrábíte?
S keramikou pracuji hlavně ve škole s dětmi. Teď vyrábíme adventní svícny. Tady můžete vidět mísu, která spojuje dva materiály – keramiku s drátem. Dno je z keramiky a výplet je z drátu.
Říkala jste, že s Vašimi výrobky jezdíte i na různé řemeslné trhy. Co lidi nejvíce láká a o co mají největší zájem?
To nelze jednoznačně říct, je to různé. Ale snad vždy mají největší úspěch třeba andílci, ať už jsou zhotoveni jakoukoliv technikou. Většinou je děláme tiffany a nebo dřevěné či korálkové. Bývá o ně zájem po celý rok. Nedávno jsem vyráběla korálkové andílky jako náušnice.
Jak byste ohodnotila práci dětí? Které jsou na to šikovnější?
Učila jsem na prvním i druhém stupni a myslím si, že děti to baví vždycky. Baví je nové věci. Když je dobře podchytíte, rády tvoří z různých materiálů. Myslím, že použití různých technik je pro děti zajímavé, práce je pestrá, ne jednotvárná. Některým dětem třeba nejde dobře učení, ale jsou šikovné právě na pracovní činnosti.
Ještě než jsme spolu začali nahrávat náš rozhovor, zmiňovala jste, že jste vytvořila svůj vlastní předmět ve škole?
Ano, jedná se o Základy uměleckých řemesel a je to volitelný předmět. Děti si jej mohou zvolit pro šestý a sedmý ročník. V tomto předmětu se učí vyrábět to, co já umím a baví mě, a tak jim i předávám zkušenosti.
Pane Beránku, teď se zeptám Vás. Co vyrábíte Vy a z čeho?
Já pracuji se sklem a hlavně se dřevem, to mě baví. Kdysi dávno jsem udělal první poličku a skříňku domů. Postupně jsem začal vyrábět nábytek, ale většinou z lamina. Časem jsem se dostal až k masivu.
Ukazoval jste mi krásnou misku vyrobenou z pařezu. Jak Vás to napadne?
To je různé. Někdy třeba jdu přiložit a vidím zajímavé polínko, tak si ho dám stranou a něco z něj vyrobím. Nebo jdu dělat třeba svícen, ale při opracování polotovaru si dřevo svou kresbou, strukturou, tvarem řekne o něco jiného a vznikne třeba nějaká plastika. Směje se.
Co v současnosti ze dřeva vyrábíte?
Vyrábím drobné věci jako šperky, prstýnky, přívěšky, náramky, svícny, lžíce, misky apod. Občas pracuji i na soustruhu, ale více mě baví ruční práce. Vyrábím ze dřeva i hodiny, lampy, rámečky na obrázky.
Jaké druhy dřeva používáte?
Záleží, jak na co. Mám rád ovocné dřevo. To jsou dřeva spíše tvrdší, ale většinou mají zajímavou kresbu. Nejraději dělám se švestkou, ale mám tady hrušeň, jabloň, třešeň. Jinak používám i jiné dřeviny – borovici, olši, dub, akát.
Ukazoval jste mi dřevo z ebenovníku. Kde jste k němu přišel?
Na dovolené jsem se náhodou seznámil s člověkem, který dováží africké umění, hlavně dřevořezby. Při přepravě se stává, že dojde k poškození těchto věcí, a pak je potřeba je opravit. Strávil jsem v jeho obchůdku snad tři hodiny, dlouho jsme si o dřevě povídali a nakonec jsem si odvezl pár kousků na opravu. Oprava proběhla ke spokojenosti zákazníka a následně k nám dovezl plnou dodávku různých řezeb na opravu. Vypadalo to u nás jak v muzeu africké kultury. Směje se.
Vaše manželka zmínila nábytek z dřevěné kulatiny. Jakým způsobem jej vyrábíte?
Se synem děláme srubový nábytek z kulatiny. Na to se používají různá dřeva, nejčastěji olše, borovice a dřeva, která málo praskají. Musí se natěžit v zimě, kdy má málo vody ,a pak je nutné je hned odkůrovat a nechat schnout, podle druhu dřeva až dva roky. Odkůrování se dělá ručně, aby se co nejméně porušila struktura dřeva. My na to máme takovou vychytávku, co nám poradil jeden starý pan tesař. Umíme to dělat jednoduše, bez sebemenšího poškození dřeva a poměrně rychle.
Kde jste se naučil pracovat se sklem?
Celý život jsem pracoval ve stavebnictví, ale kromě toho jsem 10 let provozoval sklenářství, tam jsem se naučil pracovat i se sklem. Absolvoval jsem i několik kurzů, takže kromě klasické sklenařiny, jsem si osvojil i některé umělecké techniky.
Závěrem
Rád bych poděkoval manželům Beránkovým za hezký rozhovor v krásném srubu u lesa, v přírodě na úpatí Železných hor.
Text i foto: Zdeněk Sasín ml., Události Online/Chrudimský deník