FOTO: Procházka Hedvičiným údolím se slzami v očích

FOTO: Procházka Hedvičiným údolím se slzami v očích

Třemošnice – Po dlouhé době jsem se rozhodl jít na procházku 14. února Hedvičiným údolím. Údolí mě vždy uklidňovalo. Šumění lesa a Zlatého potoka byl balzám pro uši. Vůně lesa a chlad patřil k nezapomenutelným pocitům. Jen tentokrát bylo vše jinak.

Vzpomínky:

Od malička jsem tímto údolím chodil s mamkou k babičce z Třemošnice do Kraskova. Ve svých vzpomínkách si barvitě vybavuji, že první zastávkou ještě v Třemošnici byli dva slévači při práci, kde jsem jako malý musel vylézt. Dále jsme pokračovali kolem průmyslové společnosti. V té době ještě starý závod Hedvikov. Prošli jsme kolem vrátnice s hodinami, kde se zastavil čas a dál pokračovali do údolí. Cestu sevřel chlad a vrhající stín starých objektů. Vysoké stavby s rozbitými okny stály a život v nich se dávno zastavil. Za budovami byla vysoká betonová zeď, ve které byla díra. Touto dírou jsem se díval do uměle vytvořeného bazénu ve Zlatém potoce a objekt byl obestaven plotem plných děr. První zajímavou zastávkou byl splav, kde na druhém břehu byla jakási jeskyně. Mamka vždy říkala, že tam spí medvěd. V lese jsem musel být potichu, abych neplašil ptáčky a zvířátka. V tu dobu jsme přecházeli malý betonový mostek přes Zlatý potok a míjeli rozcestník Peklo u Hedvikova. My jsme pokračovali dál podle potoka.

Dalším pozastavením na trase byl velký splav s otevřeným poklopem pro regulaci průtoku vody. Tam jsme se vždy zastavili a odpočívali a poslouchali zvuky přírody. Předposlední zastávkou byl jakýsi přírodní otvor ve skále. Od malička jsem mu říkal “autobusová zastávka“. Pak už následoval výstup z údolí a dál až k babičce.

Z vyprávění pana Vojtěcha, rodáka z Kraskova si vzpomínám, že mi popisoval, jak těsně za závodem Hedvikov byly lampy až k rozcestníku Peklo u Hedvikova. Vedle lamp byly květináče s květinami a lavičky pro odpočinek zaměstnanců, kteří chodili v té době do práce pěšky. V místě před Hedvikovem byly sady, kde si děti mohly sbírat ovoce ze stromů. Továrník Josef Bartoš chodil kolem a cizí návštěva mu vůbec nevadila.

2022

Po vstupu do údolí za společností slévající hliník mně překvapil u splavu žlutý bagr. Plánované práce firmy, měla skončit na konci roku 2021. V roce 2022 však činnost pokračuje.

U rozcestníku Peklo u Hedvikova byl nastartovaný dieselový agregát oplocený mobilním pletivem a jeho zvuk značně narušoval prostředí lesa. Obvykle cestu lemovanou stromy vystřídaly haldy vytěženého kamene. Staré vykácené stromy byly okleštěny a holé kmeny byly o jiné kmeny zapřeny jako zábrana proti sesuvu dalšího kamene. Jednu chvíli to působilo jako protihluková bariéra u dálnice. Někde jich bylo i pět na sobě. Vždy úchvatně vypadající skála byla od vršku znečištěna jakousi bílou tekutinou. Pravděpodobně se jednalo o prach, který zanechala voda při vrtání skal.

Krásný pohled v každém ročním období na skály vystřídal pohled na obnažené smutné skály. Jak cesta dál lemovala potok, narazil jsem na složené kmeny na cestě, na kterých seděla skupina dělníků v reflexním oblečení. Kmeny bránily projít bezpečně po cestě. Jak jsem šel, potkával jsem různě utrhané pásky na stromech zakazující vstup. Některé stromy byly označeny barevným sprejem. Mostek přes Zlatý potok sloužil pravděpodobně jako výcvikový úsek pro uvazování červenobílých pásek zakazující vstup. Sedm namotaných pásek tam bude asi ještě několik let. Vedle mostu leželo ladem plotové pole. Byl jsem z celého zážitku zdrcený a přidal jsem do kroku, protože jsem myslel, že jsem ve snu.

Již jsem z dálky viděl svojí oblíbenou „autobusovou zastávku“. Hned v úseku za ní se tyčil další mobilní plot s různými zákazovými cedulemi a betonovým překladem v cestě. Ten jsem obešel a v hlavě se mi honily různé vzpomínky a myšlenky.

Od malička vzpomínám, jak krásné údolí to bylo. Strachuji se o to, zda-li v něm jednou zmizí všechny plastové cedule, zakazující pásky a ploty a údolí bude opět čistým krásným údolím, kudy budu opět rád chodit.

Chráněné krajinné území se najednou proměnilo v součást civilizace, avšak před časem při vstupu upozorňovaly cedule, že se jedná o bezzásahové území. Je tomu skutečně tak?

Zdeněk Sasín ml., Události Online