Žlebské Chvalovice – Po roční pauze způsobené různými zákazy a opatřeními se letos uskutečnil další již VI. legendární výstup na Krkanku v Železných horách.
Z deníčku zpravodaje:
Před devátou hodinou jsme se všichni sešli u jednoho našeho kolegy na chalupě ve Žlebských Chvalovicích, kde již byla přichystaná snídaně ve venkovním posezení výbornou domácí sekanou s chlebem a horkým čajem a diskutovali jsme plán výpravy. Já jako nehasič jsem musel nafasovat taktéž zásahové oblečení. Bylo mi asi o dvě čísla větší, ale i tak se v něm dalo vyrazit na „výpravu“.
Lehce před desátou jsme se začali připravovat. Účastnici se oblékli do zásahových bot, kalhot, bund, helem a nesměla chybět ani dýchací technika s tlakovou lahví na zádech. Podmínkou výstupu bylo plné zásahové vybavení hasiče. Já jsem měl lehkou výjimku, nejsem hasič, a tak jsem nafasoval na záda batoh s pitím, chlebem a buřtíky na pozdější opékání. Další kolega s úlevou nesl o maličko těžší zdravotnický batoh pro případy úrazu.
Vyrazili jsme ze Žlebských Chvalovic kolem palírny až k rozcestníku u autobusové zastávky, kde jsme odbočili vpravo po červené značce. Při vstupu do lesa byl na výběr jít hned z několika cest. Zvolili jsme tu méně náročnou za to maličko delší.
Po částečném výstupu u následující lesní křižovatky jsme zastavili a trochu si pár minut odpočali. Někdo si lehl do stráně a někdo se posadil na chvilku na zem. Vydýchali jsme se pár minut a pokračovali s několika přestávkami.
Při dosažení strmého vrcholu už cesta vedla pozvolně nahoru. Cestou tam jsme si ještě povídali, ale později už to nešlo. Skupinka se rozdělila na jednotlivce a ti šli podle výdrže a výkonu. V našich tělech bušila srdce jako výkonná čerpadla a od úst nám šly obláčky vydechující páru. Začaly se objevovat první známky vyčerpání, ale přesně o docílení tohoto stavu šlo. Ze začátku jsme si povídali ale teď platilo pravidlo „Držet hubu a krok.“ Každé promluvení znamenalo menší příjem vzduchu do plic.
Jak jsme stoupali, tak se cesta změnila. Šustění listí se změnilo na křupání zmrzlého sněhu. Přibližně 1,5 km před cílem jsme si mohli opět odpočinout na složených kládách. Lehce začalo svítit sluníčko a z klád byl krásný panoramatický výhled na Ronov nad Doubravou a Čáslav.
Do cíle nás hnal adrenalin a chuť na buřty, které jsem opatroval v batůžku. Pokračovali jsme podél polí, kde jsme se kochali výhledem do kraje. V dálce se mezi stromy začal rýsovat obrys vysílače Krkanka – 567 m.n.m. Cestou jsme míjeli místa, kde kolegové se svými jednotkami zasahovali zejména u lesních požárů, a tak byla cesta „oživena“ různými „humornými“ příběhy z těchto událostí.
Asi po hodině a půl cesty jsme dorazili do cíle. Z dálky už nás vítal přístřešek, kde jsme se posadili a chvilku si oddychli. Jeden z kolegů začal s přípravou rozdělání ohně. Zbytek seděl pod střechou a já jsem pozoroval kolegu při práci a rozčiloval ho s dokumentováním přípravy. Nemá moc rád, když ho někdo fotí, ale já jsem tak musel činit pro zachycení naší výpravy. Oheň, i tak za této situace, zapálil bez jakékoliv pomoci podpalovačů. Jen podotknu, že ohniště je zde oficiálně používané a řádně zabezpečené.
Jakmile většina zpozorovala praskání ohně, přesunula se blíže k nám. Z batůžku jsme vybalili věci a začali opékat buřty. Nad ohněm jsme si vyprávěli veselé příhody ze života. Buřty byly vynikající, jen chléb byl mrazem ztuhlý.
Občerstvili jsme se a pokračovali jsme po hřebeni Železných hor po červené trase. Později jsme sešli podle lesní školky.
Cesta dolů nebyla náročná, ale kolena nás bolely od stálého brždění. Sem tam se nám podsmekla noha, ale nikdo se naštěstí za celou dobu nezranil. Dolů jsme se napojili na silnici vedoucí do Žlebských Chvalovic. Cesta po silnici nebyla tak příjemná, ale zvládnout se dala. U turistické mapy nás čekalo společné focení a návrat zpět na základu na chalupu. Tam jsem se převlékl do civilu a kolegové už na mne čekali u auta, kde jsme zhodnotili výstup a spokojeně jsme nastoupili a vydali se zpět k domovům. Už teď se těšíme na další ročník a pevně věříme, že se zase sejdeme v hojném počtu, a že i někoho nového mezi námi přivítáme.
Zdeněk Sasín ml., Události Online
