Čáslav – Před 170 lety se 7. března 1850 v Hodoníně narodil Tomáš Masaryk, obnovitel československé státnosti a první prezident svobodného Československa. O prezidentu „Osvoboditeli“ toho bylo a ještě bude napsáno a řečeno mnoho. My si ale připomeneme Masarykovu návštěvu Čáslavi, která sice upadla v zapomnění, ale pro dobový tisk to ale byla velká senzace.
Tak tedy, prezident navštívil se synem Janem Čáslav 23. září 1922 a byl přivítán starostou Karlem Cibulkou. Po jeho výzvě vyšel na radniční balkon a promluvil k občanům města. Před tím navštívil rodný dům hrdiny zahraničního odboje Bedřicha Havleny v Nové Lhotě, za doprovodu zástupců Československé obce legionářské. V Čáslavi si prezident prohlédl ostatky Jana Žižky z Trocnova, byl si prohlédnout jeho sochu a poté se vydal do hotelu Grand na malé občerstvení.
Z projevu prezidenta Masaryka citujme alespoň několik vět: „Občané a občanky! Přišel jsem do krásného a památného kraje. Ale kraj není památný jen svou půdou, nýbrž hlavně lidmi. To jste vy, kteří na této půdě pracují, myslí a tvoří. Pokračujte v tradicích svých otců a važte si dobyté svobody. Politická svoboda spočívá na mravních základech. Národ, který není v sobě mravný, pevný, politikou samou nemůže býti spasen. Já věřím v budoucnost vašeho kraje. Jsem šťasten, že jsem mezi vámi a že vám mohu slíbiti, co jste slíbili ústy svých mluvčích mně, že svobodu budeme hájiti a brániti až do smrti.“
Po smrti Tomáše Masaryka v dobovém tisku na jeho návštěvu zavzpomínal čáslavský starosta Karel Cibulka: „Vše probíhalo podle programu, jen s návštěvou městského archivu jsem měl starost. Pan ředitel Dlabáček mi odpustí, když to povím dle pravdy. Báli jsme se, rozpovídá-li se o Žižkových kostech, že ho nebude možno zastaviti a překročíme pak minuty určené k návštěvě. Udělal jsem opatření, aby pana ředitele hlídali, a kdyby se trošku rozběhl, aby ho mírným zataháním za šos upozornili, že je čas přestat. Nebylo toho všeho zapotřebí. Vidím jako dnes presidenta Masaryka, jak několikráte přešel kolem vitriny s lebkou Jana Žižky. Každou chvíli sundal skřipec, usilovně prohlížel vzácnou památku a vyptával se na to, na ono.“
Prezidenta Masaryka dnes vnímáme jako osobu váženou, ale jakoby z dávných časů, historickou, neživotnou. Opak je ale pravdou. Byl to člověk laskavý, veselý, s velkým smyslem pro humor. Jeho myšlenky jsou aktuální dodnes. Naši současní politici by se od Tomáše Garrigua Masaryka nejen mohli, ale měli učit!
Vladimír Havlíček