Čáslav – Oslavy třicátého výročí „Sametové revoluce“ ovládly čáslavské Žižkovo náměstí. Myslíte, že hvězdami se staly hudební skupiny T’N’T’, tedy Tereza Bečičková a Tomáš Ludvíček a ZUŠ-BAND orchestr Čáslav? Omyl. Přestože hrály úžasně, největší aplaus patřil pánům starostům. Prvnímu porevolučnímu, tedy Pavlu Procházkovi a tomu současnému, Vlastislavu Málkovi.
A právem. Přestože oba reprezentují odlišné strany či hnutí, našli společnou řeč. Ve svých projevech zavzpomínali na přelomovou dobu před třiceti lety a dokonce společně pokřtili kalendář s čáslavskými fotkami.
Spolu s přítomnými občany Čáslavi zavzpomínali na situaci před třiceti lety, kdy komunistická policie brutálním způsobem napadla povolenou a hlavně pokojnou demonstraci v Praze. To byl totiž moment, kdy si i konformní lidé v celé zemi řekli: „Tak to tedy ne, naše děti nám bít nebudou!“ Pavel Procházka je jeden ze zakládajících členů Občanského fóra v Čáslavi a rozhodně o této době měl co říci.
Sametová revoluce přinesla řadu negativ. Rozdělení Československého státu bez referenda, ztrátu mnohých jistot, oligarchizaci společnosti. Tunelování jako český vynález se dokonce dostalo do zahraničí jako pojmenování „chytristické“ likvidace podniků. A mohli bychom pokračovat.
Tyto „dětské nemoci“ naštěstí převážila pozitiva. Z totalitní společnost, kde platila dvojí morálka jsme se vrátili zpět do Evropy, kam bezesporu patříme. Jsme členy ekonomických a bezpečnostních západních struktur, máme svobodu. Kdysi to poněkud lidově, leč pravdivě pojmenoval zpěvák Karel Kryl: „Už nerejeme držkou v zemi!“
Vladimír Havlíček