Čáslav – Miroslav Polreich, diplomat a zpravodajec, završil svojí životní pouť v Čáslavi. Jako čestný host přednášel na kolokviu o generálu Františku Moravcovi, autorovi plánu na odstranění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. „Správný zpravodajec nikdy neodchází do důchodu, ale přímo do rakve,“ řekl doktor Polreich autorovi tohoto článku. Byl to černý humor, nebo předtucha? Za necelou hodinu nebyl legendární špión mezi živými.
Ale začněme od začátku, tedy od roku 1931, kdy se Miroslav Polreich narodil v Havlíčkově, vlastně Německém Brodě. Po střední škole absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů UK. Po škole pracoval ve zpravodajské službě a jako diplomat na zastupitelském úřadě ve Washingtonu a misi při OSN.
Díky znalostem z mise ve Vietnamu se stal partnerem pro americké rozvědčíky a podílel se na vyjednáváních, která vedla k ukončení války ve Vietnamu. Působil přitom jako spojka mezi Washingtonem a Moskvou. Zprostředkoval první jednání na nejvyšší úrovni mezi americkým prezidentem Johnsonem a sovětským premiérem Kosigynem. Zúčastnil se mírových jednání po „šestidenní válce“ Izraele s arabskými zeměmi v roce 1967. Měl vliv na skutečnost, že při tomto konfliktu neeskalovalo napětí mezi USA a SSSR, což reálně hrozilo.
Jeho politický pád začal po 21. srpnu 1968. Připravil podklady pro vystoupení československého ministra zahraničí Jiřího Hájka na půdě OSN. V něm protestoval proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Následovalo propuštění z diplomacie i z rozvědky. Byl označen za liberála, pravičáka, nepřítele socialismu a byl vyloučen ze strany. Tím skončila také jeho profesní kariéra, několik let byl bez jakéhokoliv zaměstnání a v „patách“ měl dokonce „sledovačku“.
Po roce 1989 se vrátil na Ministerstvo zahraničních věcí, kde byl ředitelem bezpečnostního odboru. V letech 1991-92 vedl naši delegaci jako československý velvyslanec pro kontrolu odzbrojení při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve Vídni. V roce 1992 byl členem mise v Kosovu. Zprostředkovával jednání mezi Srby a Albánci. V posledních letech se věnoval přednáškové činnosti, většinou v USA. Působil jako nezávislý zahraničně politický analytik, přednášel na vysokých školách, publikoval.
Miroslav Polreich rozhodně nebyl konformní člověk. Když nesouhlasil s politickým trendem, dal to najevo a dokázal přejít na „druhou stranu barikády“. Jeho podpora disentu v době normalizace to jasně dokazuje. Problémy měl také po roce 1989, vyčítali mu, že je reformní „dubčekovský“ komunista Po roce 1969 byl pokládán za příliš pravicového, po roce 1989 pro změnu zase za málo pravicového. Jemu to nevadilo, s hlupáky se nebavil.
Marta Šenkapounová, praneteř generála Moravce, jeho tragický odchod okomentovala: „V padesátých letech, kdy působil ve Washingtonu jako diplomat a rozvědčík, byl vlastně na druhé straně barikády, než můj prastrýc František Moravec. A přesto tady dnes složil prastrýci hold!“
S doktorem Miroslavem Polreichem se rozloučíme citací jeho politického kréda, kterým se jako diplomat řídil celý život: „Snižovat napětí a budovat důvěru“.
Vladimír Havlíček