Čáslav – „V Břízkách“, to je název lokality s temnou minulostí. Má toto místo poznamenané vraždami lidí budoucnost?
Jedná se o ulici na konci Čáslavi, která začíná u Základní školy Sadová a táhne se směrem k Drobovicím. Po úzké cestičce lze do Drobovic dojít pěšky nebo dojet na kole. Cestou míjíme při levé straně zahrádky pod pískovcovou skálou, napravo je prudký břeh bývalého obrovského rybníku Na Svornosti. Hráz tohoto rybníku dodnes existuje, vede po ní asfaltka a napravo od ní stojí Střední zemědělská škola a Základní škola Sadová. Na dně tohoto rybníku stála od roku 1950 do roku 1984 chmelnice, zvaná „stará“.
A co je na konci této lokality tak zajímavého? To nelze popsat, to se musí vycítit. Většina lidí, včetně těch, kteří nevěří na nic nadpřirozeného, zde cítí jakousi tíseň, neklid či hrůzu, pocit, že musí rychle opustit toto ponuré místo.
A jaká je příčina, proč zde zažíváme tyto pocity? Jeden z důvodů je čistě prozaický, toto místo je zarostlé, zpustlé. Ale takových míst je přece více a přesto tyto pocity nevyvolávají. Další příčina, možná ta hlavní je, že zde bylo během druhé světové války popraviště. A ať si to připustíme, nebo ne, na takovýchto místech zůstává po staletí něco, co lze těžko pojmenovat. Věřící by možná mluvil o duši, spiritu, ateista by asi připustil nějakou formu energie. Nevíme, rozhodně něco nepopsatelného existuje, většina z nás to cítí, ale neumí popsat. Jsou to schopnosti, které nám v reziduální formě zůstaly po předcích.
A proč se na tomto místě vlastně popravovalo? Na Komenského náměstí stojí budova Učitelského ústavu z roku 1910, později hudební škola a školka, dnes v ní sídlí Diakonie Českobratrské církve evangelické. A právě v této budově byl v době druhé světové války umístěn německý, nechvalně známý vojenský soud. A odsouzení Němci byli V Břízkách popravováni, v žádném případě Češi či Slováci.
Je neuvěřitelné, že tento soud odsuzoval a nechal popravovat až do května 1945. Popravováni byli vojenští dezertéři, či němečtí vojáci, kteří odmítali bojovat nebo jen mluvili o nutnosti ukončení války. Z toho vyplývá, že popravení Němci byli slušní lidé, kteří se postavili válečné mašinérii, na rozdíl od nacistických fanatiků, kteří je na popraviště posílali.
Podle dodnes žijících pamětníků to byla taková hrůza, kdy zastřelení Němci byli odváženi na korbách nákladních vozidel, byli pouze přikryti plachtou a občas z pod plachty „trčela“ noha nebo ruka. Čáslaváci se z hrůzou tomuto místu a příjezdové cestě vyhýbali, není divu. Ještě desítky let po válce byly dřevěné sloupy a stromy plné vystřelených kulek, dnes jsou již sloupy i staré stromy odstraněny.
Po roce 1948 toto místo obsadila totalitní armáda, to mu rozhodně na popularitě nepřidalo, spíše naopak. Byly zde postaveny vojenské budovy, část byla obehnána vysokým plotem s ostnatými dráty, vše bylo hlídáno vojáky se psy a samopaly, byl vybudovány podzemní prostory. Mezi staršími lidmi dodnes žije legenda, že se v bažinatém terénu „utopil“ tank a byl tam ponechán.
Další budova, z které je dnes torzo, byla na hraně tohoto údolí. Podzemní prostory, vybudované armádou, dnes opět nejsou přístupné. Nad tímto prostorem byl v době socialismu tankodrom a vedle autopark, patřící pod Prokopovy kasárny. V tomto autoparku byly zaparkovány ruské cisternové automobily ZIL, určené k dopravě paliva pro ruské rakety. Autor tohoto článku je viděl na vlastní oči ještě v roce 1990, kdy zde téměř rok sloužil jako voják základní služby. Vojáci dokonce museli podepisovat tzv. „mlčocha“, informace byly tajné. Vše skončilo odsunem okupačních vojsk a následnou reformou armády. Je ironií osudu, že tyto skutečnosti byly veřejnosti tajeny již v nových, demokratických poměrech. Dnes na pozemcích tankodromu a parku sídlí například firma Impro.
A na závěr trošku optimismu. Toto místo je nehezké, zdevastované, ponuré. Ale je zde „světlo v tunelu“ a tím je opravená vojenská budova, v které sídlí čáslavští pionýři. A vtom je právě naděje. Pionýři se o budovu a okolí vzorně starají a tím dokazují, že i toto ponuré a historií negativně zatížení místo má budoucnost. Budoucnost, která je v mládí, ve svobodě a snad i ta negativní energie jednou „vyšumí“.
Vladimír Havlíček
