Trhový Štěpánov/Zruč nad Sázavou – „Proč mámy pláčou“ se dozvíte na výstavě inspirované první světovou válkou v Trhovém Štěpánově. Výstava dokumentuje historické události, jež předcházely vzniku naší republiky a také celý průběh první světové války.
My si výstavu „Proč mámy pláčou“ připomeneme, když probíhala na zručském zámku. Výstavu zorganizovalo Občanské sdružení rodáků a přátel Zruče nad Sázavou a okolí. Prvotní návrh výstavy zpracoval Jan Adrián, písemné dokumenty zpracovala Jiřina Janatová, návrhu a realizace expozice se ujala Alena Zemanová, z hlediska odborně historického dohlížel Josef Bőhm. Výstavu podpořilo grantem město Zruč nad Sázavou, snad se podaří s podporou města o výstavě vydat knihu nebo brožuru.
Slavnostní vernisáž s pietním aktem proběhla u opraveného Památníku na zručském náměstí. Předseda občanského sdružení Jan Adrián vzkázal veřejnosti: „Životy, které byly položeny za naši svobodu a lepší budoucnost, by měly být důstojně uctěny.“ A proč výstavu pojmenovali „Proč mámy pláčou“ ? Na to odpovídá kurátorka výstavy Jiřina Janatová: „Výstav o velké válce je hodně, ala my jsme chtěli zdůraznit utrpení žen, utrpení maminek, manželek, dcer a vůbec všech žen, které zůstaly doma, je na nich veškerá starost o rodinu, děti, hospodářství. A ony si musí poradit s případným úmrtím svých mužů, synů, otců a to jsme chtěli ukázat.“ A to se povedlo, svědčí o tom zájem nejen návštěvníků, ale i dalších měst, které mají zájem o zapůjčení výstavy.
Na směřování výstavy a její název přišli její autoři při čtení autentického dopisu pro Martu Svobodovou z Vlkanče: „Milovaná sestřičko, především přijmi ode mne pozdrav. Maminka jenom stále pláče a naříká pro Karla, je již celá usoužená.“ A to zaujalo především autorky výstavy, utrpení žen, které zůstává v pozadí každé války. Je vidět, že ženy jsou schopny větší empatie, většího vcítění než mnozí muži a je to znát i na koncepci výstavy, která válku neglorifikuje, ale naopak ukazuje na její hrůzy, důsledky a především nesmyslnost.
Na výstavě jsou vystaveny originály vyhlášek, různé památky na vojáky laskavě zapůjčené od jejich potomků a také dokumentace o padlých a zraněných, pracně získané v archivech ve Vídni, přeložených, daných do souvislostí a vytištěných. Tyto dokumenty se setkávají s velkým zájmem místních občanů, nikdo nevěděl o jejich existenci. Jeden panel byl věnován doktorce Miladě Horákové. Za protiválečnou činnost byla rakouskými úřady vyloučená ze školy. Byla jedinou ženou, kterou se později komunistický stalinský režim neštítil popravit.
Městu Zruč a autorům patří velké poděkování za rok a půl práce, za vytvoření historické a především protiválečné výstavy. Je to alespoň maličké varování před lidmi, kteří volají po zbrojení, válce, násilí a řídí se Cicerovým citátem: „Inter arma silent musae – ve válce múzy mlčí“.
Vladimír Havlíček
