V Kozojedech u Ratají nad Sázavou žehnali božím mukám

V Kozojedech u Ratají nad Sázavou žehnali božím mukám

Kozojedy/Rataje nad Sázavou Požehnání obnoveného kříže proběhlo 3. června v Kozojedech u Ratají nad Sázavou. Římskokatolická farnost Sázava tak podpořila práci dvou obětavých nadšenců – pánů Josefa Koláře a Ondřeje Vedrala.

Nejvýstižněji obnovu křížku popsal Ota Kmínek z Ratají: „Pepík Kolář udělal před několika týdny skvělou věc. On totiž naložil do své káry písek, cement, vápno, trochu vody a litinových předmětů a v Kozojedech obnovil boží muka na konci stezky, po které jsme na Kozojeďák chodili od Frkova statku pro mléko. Ta stezka už dávno neexistuje. A stará boží muka zničili vandalové. Tak teď tam jsou zase.“ Pan Kmínek dále s obdivem dodal: „ Někteří lidé se snaží a výsledky jsou vidět. Pepík si klidně může říkat Rataják, protože pro ty Rataje něco krásného udělal. Bez dotací. Bez odměny. Prostě jen tak!“

Dejme ale slovo Josefu Kolářovi: „Všechno se v minulých letech devastovalo a nakonec se křížek ztratil úplně. A najednou se křížek objevil. Já říkám správci vedlejšího statku, Ondro, já myslím, že se někomu hnulo svědomí a křížek vrátil. A on mi řekl, že mu ten křížek věnoval farář v jižních Čechách a sem ho přivez a zabudoval podle starých fotografií. A díky tomu klukovi já měl co opravovat. Snažil jsem se to udělat tak, aby to nebylo náročný na údržbu. A jsem rád, že se to lidem líbí.“

Sakrální objekty do naší krajiny patří, přestože je mnohdy nevnímáme jako předměty náboženské, ale jako kulturní a především historické a estetické dokreslení krajiny. Odkazují nás na naše předky, dávají nám pocit „zakořenění“. Mohli bychom to honosně nazvat „mezigenerační kontinuitou“. Básník by řekl, že krajina má paměť a ducha. Ale to není samozřejmé, o tom rozhodují lidé. Pánové Josef Kolář a Ondřej Vedral mezi takové lidi rozhodně patří!

Vladimír Havlíček