V dnešním díle se budeme věnovat historii. Již před 75 lety se odehrálo vyhlazení Lidic a Ležáků. V sobotu 10. června si lidé připomínali vypálení Lidic u Prahy a 24. června si o vzpomínku řeknou i Ležáky na Chrudimsku.
Co těmto tragédiím vlastně předcházelo?
Jak bylo zjištěno, v Ležákách se nacházela vysílačka Libuše parašutistické skupiny Silver A. Ležáky si nacisté vybrali právě kvůli této vysílačce a Lidice byly vybrány zřejmě náhodně kvůli podezřelému dopisu.
- května 1942 se odehrál atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, a tím se začal stupňovat teror nacistů na českém národu. Když zraněním 4. června podlehl, nacisté začali se zastrašovacími akcemi.
Na vyhlazení Lidic měl velký podíl Karel Hermann Frank. Souhrou možností byly Lidice vybrány na základě podezřelého dopisu, který byl napsán mužem skrytým pod jménem Milan. Milostný dopis měl přijít do rukou Anně Marusczákové. Dopis se ale dostal do rukou Jaroslavu Pálovi – majiteli továrny na baterie. Ten v domnění, či ve strachu uvědomil četnictvo a to předalo dopis gestapu. Během vyšetřování dopisu a dalších okolností s tím spojených proběhl pohřeb Reinharda Heydricha, kde Karel Hermann Frank osobně předložil svůj záměr Adolfu Hitlerovi, který mu obratem dal souhlas k vyhlazení Lidic. Obec měla být srovnána se zemí, muži zastřeleni, ženy poslány do koncentračních táborů a děti poslány na převýchovu.
Jak vyhlazení Lidic probíhalo?
- června 1942 byly Lidice obklíčeny jednotkami SS. Obyvatelé byly po půlnoci vyváděni ze svých domovů. Muži starší 15. let byli shromažďováni v Horákově statku. U vyhlazování nechyběl ani sám Frank, který dohlížel na likvidaci obce. Cennější věci, koně, dobytek a zemědělské stroje byli převezeny do sousedního Buštěhradu. Ženy s dětmi byly shromážděni do místní školy a za úsvitu převezeni do kladenského gymnázia. Horákův statek byl mezitím obložen matracemi a slamníky, které měly zabraňovat odražení střel a připraveny byly i popravčí čety. Nejdříve po pěti a poté po deseti byli muži popravováni. Budovy byly polity benzínem a zapáleny. Zavražděných bylo celkem 173. Nejstarší popravený měl 84 a nejmladší 14 let.
V dalších týdnech byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří. Všechno bylo zničeno k nepoznání. Vykáceny byly všechny stromy až na jednu hrušeň, kterou Němci považovali za vyschlou, dokonce i rybník se zavezl sutí. Nacisté neměli smilování s ničím a dokázali odklonit koryto řeky, aby nic nezůstalo na svém místě.
Vraždění lidických obyvatel ale pokračovalo. 16. června 1942 bylo na střelnici v Praze – Kobylisích popraveno dalších 26 členů z rodin Horáků a Stříbrných. Tito lidé byli zatčeni již před vyhlazením a celkovou invazí nacistů. Do nebezpečí je uvedl právě autor dopisu Milan, který po Anně chtěl, aby doručila pozdrav od jejich synů, kteří sloužili v Anglii. Všichni členové těchto rodin byli zatčeni kvůli vyšetřování a měli „štěstí“, že se neúčastnili nacistického běsnění v jejich rodné obci. S těmito rodinami bylo zastřeleno 9 mužů, kteří byli ten den mimo obec a dva mladí chlapci, u kterých bylo dodatečně zjištěno, že překročili 15 let věku.
Z Lidic bylo odvezeno 91 dětí. 9 z nich bylo vybráno k poněmčení. 82 zbývajících dětí bylo usmrceno ve vyhlazovacím táboře Chelmno ve speciálním vyhlazovacím automobilu výfukovými plyny. V souhrnu přišlo o život 340 lidických lidí.
Po osvobození byly Lidice obnoveny severozápadně od vypálené obce. V nových Lidicích bylo počátkem 50. let vystavěno 150 rodinných domů.
Území starých Lidic bylo prohlášeno za národní kulturní památku. Vybudovalo se muzeum, kde si lidé každoročně připomínají tragédii. Sochařka Marie Uchytilová uctila památku všech obětí sousoším 82 dětí zavražděných v Chelmnu.
Do dnes není osud Lidic zapomenut a již v té době zločinné zacházení pobouřilo celý svět. Města a obce v Mexiku, Brazílii a USA se dokonce přejmenovaly na Lidice. Lidé tímto jménem křtili své děti a pod jménem Lidice bojovaly československé tanky na východní a západní frontě. Krutý osud Lidic a lidických obětí nikdy nebyl zapomenut a nedovolme, aby se v budoucnu zapomnělo.
Jak to bylo v Ležákách?
Parašutista Karel Čurda se 16. června přihlásil na pražském gestapu a vypovídal o odbojové síti na Pardubicku. První člen této sítě, správce lomu Hluboká, byl 20. června zatčen a o den později další – mlynář Jindřich Švanda. Oba byli vyslýcháni a mučeni.
- června byly Ležáky časně odpoledne obklopeny 150 muži. Ležáčtí obyvatelé byli postupně shromažďováni a odvezeni do pardubické vily Zámeček. Zde sídlil policejní pluk a za heydrichiády popravoval. Následně byly domy vykradeny a zapáleny. Ještě ten den bylo 33 obyvatel večer popraveno u Zámečku.
Ležácké děti byl převezeny do Prahy, kde procházely tříděním. Jen dvě děti byly vhodné pro poněmčení. Ostatních 11 bylo předáno gestapu a usmrceno v Chelmnu.
Po válce nebyly Ležáky obnoveny. Na jejich místě však vznikl památník.
Oběti lidických i ležáckých obyvatel byly nesmyslné, ale minulost již nelze vrátit. Dříve poklidná a přátelská místa zanikla a zbyly jen vzpomínky. Přispějme každý alespoň vzpomínkou a vzdejme poctu těm, kteří padli pro potěšení nacistů.
